Ráno. Ještě než pořádně vstanete, natáhnete se pro telefon. A během první minuty, kdy jste vzhůru, se na vás vysype válka z druhého konce světa, vražda o dvě města dál, další zdražování, hádající se politici a bulvár. Káva ještě nestihla prokapat a vaše nervová soustava už je v pohotovosti.

Steve Chandler kdysi pracoval v novinách a viděl to zevnitř: co se dostane na titulní stranu, se nevybírá podle toho, co je důležité, ale podle toho, co nejvíc otřese čtenářem. A tak zprávy nejsou zprávou o tom, jak se svět má. Jsou to špatné zprávy. Záměrně vybrané tak, aby námi trhly — protože to se čte, to se sdílí, u toho zůstáváme. To nás z evolučních důvodů přitahuje, dáváme tomu hodnotu, a tak za to platíme. Vidíme to i u click-baitových titulků a logaritmů sociálních sítí.

A tady je ta past. Čím víc to bereme jako „zprávy”, tím víc věříme, že takový svět prostě je. Stáváme se ustrašenějšími a cyničtějšími — nikoliv z důvodů, že by se to všechno kolem nás doopravdy dělo, ale proto, že nám to někdo den co den sype před oči.

Chandler to říká úderně: o benzín do auta se staráme pečlivěji než o to, čím krmíme vlastní hlavu.

A je v tom ještě jedna vrstva, kterou znali už stoikové. Skoro všechno, co se na nás z těch zpráv valí, nemůžeme nijak ovlivnit. Je to nekonečný proud věcí mimo náš dosah — a přesně z toho vzniká úzkost, napětí, stres. Trápíme se nad tím, s čím stejně nic neuděláme, a energii, kterou bychom mohli dát svému životu, rozpustíme ve strachu o svět, který nám do rukou nepatří.

Emerson se kdysi zeptal:

Proč by měl můj pocit záviset na myšlenkách v cizí hlavě?

Nepropaguji zavírání očí nad vším “cizím” a předstírání, že se nic neděje. Do nějaké míry je důležité zajímat se o svět kolem nás i o ten vzdálenější. Jde o to, vybírat si. A to hlavní je obrátit směr: místo abych od rána četl, co se stalo jiným, být tím, co se děje tady a teď. Začít každý den u sebe a ne vně sebe. Žít svůj život a rozvíjet svůj potenciál na maximum. Protože život máme jen jeden a nevíme, kolik času nám na rozdávání našich darů zbývá. Být svou vlastní hlavní zprávou.

🔥 Výzva na tento týden

Jeden den zkuste tohle: ráno se nedívejte na zprávy dřív než hodinu nebo lépe dvě po probuzení. Ten čas dejte něčemu svému — pohybu, tichu, záměru pro celý den (vizte předchozí PI#51), klidně i prvnímu kroku na svém projektu. Večer si všimněte, jaký to byl rozdíl. Ne v tom, co se ve světě stalo, ale v tom, jak jste se celý den cítili.

Přeji vám naplněné dny.