Je to paradoxní doba. Tolik lidí si připadá ztraceno, unaveno a odpojeno od toho, co je pro ně skutečně důležité, přestože nikdy předtím jsme neměli přístup k tolika informacím o tom, jak žít lépe. Myslím si tedy, že problém není v nedostatku informací.

Problém je naopak v nadmíře informací a teoretických možností na jedné straně, a v nedostatku zkušeností na straně druhé. Jako by nebyl čas jít do hloubky.

Každý z nás přitom nese uvnitř něco, k čemu se dostane jen občas. Něco, co ví nebo jen cítí, ale zatím si to nedovolil přiznat. Možná proto, že přiznání by znamenalo změnu. Nepohodlnou změnu, byť by v delším časovém horizontu přinesla větší pohodu.

Chybí nám rituály přechodu. Místa, kde se zastavíme a sami sobě dovolíme projít tím, čím projít potřebujeme. Kde přestaneme řešit, co si myslí ostatní, a začneme naslouchat tomu, co máme uvnitř.

To za nás nikdo neudělá. Nikdo nám nemůže říct, kdo jsme uvnitř, protože nemohou navštívit naši vnitřní krajinu a porozhlédnout se po ní. To můžeme jen my sami. A zjistíme to jen tak, že si to dovolíme prožít.

Jsou různé cesty do svého nitra – meditace, pobyt ve tmě, svatá pouť… Má nejsilnější zkušenost se nazývá Vision Quest, neboli hledání osobní vize.

Výzva na tento týden 🔥

Napište tři momenty ze svého života, které vás skutečně změnily. Ne knihy, ne rady – momenty. Konkrétní situace, kdy jste po nich byli jiným člověkem než před nimi.

A u každého si odpovězte na dvě otázky: Co se tehdy stalo? A proč to zanechalo tak hlubokou stopu?

Přeji vám posilující reflexi.

PS: První krok do své vnitřní krajiny může vést právě tudy.