Není na předpis. Nepotřebujete pojišťovnu ani lékárnu. A přesto funguje spolehlivěji, než si většina z nás připouští.

Jmenuje se smysl.

Australský psychiatr W. Béran Wolfe sledoval v třicátých letech minulého století své pacienty — lidi sužované úzkostí, prázdnotou a smutkem. A napsal větu, která platí dodnes:

“Když vidíte skutečně šťastného člověka, najdete ho, jak staví loď, píše symfonii, pěstuje jiřiny na zahradě nebo hledá dinosauří vejce v poušti Gobi.”

Šťastní lidé mají projekt.

Ne nutně velký. Ne nutně úspěšný. Ale mají něco, co je táhne dopředu. Něco, kvůli čemu ráno vstávají s jiným pocitem, než když vstávají jen proto, aby splnili povinnosti.

Sám to znám. Dny, kdy mám jasný záměr a projekt, který mě baví, jsou jiné. Nemusí být nutně lehčí, ale cítím svou krev v mých žilách, jsou více vzrušující a radostnější. I když jsou náročné. A dny bez toho — byť se zdají být pohodlné — mají v sobě divnou prázdnotu, chybí jim chuť.

(Popravdě, toto moc často nezažívám, ale prostě jsem to musel doplnit, že ano! Popravdě podruhé: občas bych takový den i bral! :-))

Chandler říká, že je nemožné pracovat s jasným smyslem a zároveň být depresivní. Možná to zní odvážně a měl bych zdůraznit, že tato myšlenka nezastupuje odborný názor psychiatra. Ale zkuste si vzpomenout na chvíle, kdy jste byli plně pohrouženi do něčeho smysluplného. Byl tam prostor pro smutek nebo úzkost?

Mít své projekty je základní lidská potřeba. Mohou se týkat nás samých, našich rodin, našich komunit, celého světa. Každopádně je skvělé, když se týkají našeho smyslu.

Výzva na tento týden 🔥

Napište si odpověď na tuto otázku: “Co je teď můj projekt?” Může to být něco pracovního, tvůrčího, vztahového nebo osobního. Pokud vás nic nenapadne — to je ten nejdůležitější signál. Začněte hledat.

PS: Hledání hlubšího smyslu má různé podoby. Jedna z těch opravdu silných se nazývá „vision quest“ a už v červenci si ji můžete zažít na vlastní tělo a duši.