Minulý týden jsem psal o nešťastném srovnávání. Tím jsem ale nechtěl podsunout domněnku, že srovnávání je špatné. To, že existuje Velikonoční pondělí, přece neznamená, že každé pondělí je Velikonoční. Nicméně během svého života si všímám, jak porozumění textu klesá, což ve mě vzbuzuje potřebu být o to jasnější.

A to samo o sobě mi přijde inspirativní dost na to, abych tento text považoval pro dnešek za hotový a pokračovat na příští pondělí 🙂

Srovnávání může být šťastné například tehdy, když se srovnávám se svou nejlepší verzí nebo se svou minulou verzí.

Jak to dělám já:
Vyberu si téma, například efektivita práce. Představím si, jak v tom vypadá moje nejlepší verze – ten nejefektivnější Petr, jakého si dovedu v tu chvíli představit. Mezi ním a mnou teď je samozřejmě rozdíl.
Dalším krokem je představit si, jaké kroky mohu dělat pro to, abych ten náskok mého lepšího Já stáhnul. Pak si vyberu jednu nebo dvě a jdu na to. Zpravidla mě napadne i něco, co mám ***přestat*** dělat. Takže pokud například otevírám každou notifikaci na mobilu, čímž si tříštím pozornost, potřebuju to přestat dělat. A mohu si pomoct tím, že si notifikace vypnu. Mohu si na mobilu nastavit režimy práce, osobního času a spánku, jako další příklad.

Ze všech možností si vyberu takové, které mě efektivě postrčí směrem k Petrovi 2.0 a vyberu si jich tolik, kolik jsem schopen implementovat hned.

Úkol na týden:
Představ si lepší verzi sebe sama. Určitě Ti hned sama naskočí představa nebo pocit toho, v čem chceš být lepší. Zapiš si to, včetně prvních kroků, které sníží její náskok. A pak začni. Stačí málo, trochu, ale každý den!

Jaký příklad přínosného srovnávání napadá Tebe, milá čtenářko, milý čtenáři?