Bucket list. Seznam věcí, které chceme stihnout, než umřeme. Skoro každý nějaký má, aspoň v hlavě. Sever, safari, seskok padákem, dům, chata, půlmaraton.

Sám mám takový seznam a dlouho mi trvalo než jsem si položil jednu důležitou otázku: proč vlastně?

A tak jsem cítil neustálý deficit, například: nevydělávám dost peněz na to, abych si jednou pořídil dům se zahradou. Netrénuju dost na to, abych mohl pokračovat s ultramaratony a potkávat tam navíc pár svých přátel z minulosti, a tak s nimi ztrácím kontakt. Nevydělávám dost na to, abych spořil synkovi na dobu, kdy vyletí z hnízda a možná bude potřebovat něco do začátku – co jsem to za otce?

Bronnie Ware je australská zdravotní sestra. Roky doprovázela lidi v posledních týdnech života a zapisovala si, čeho litovali. Vyšlo jí pět věcí, které se opakovaly nejčastěji:

• kéž bych měl odvahu žít svůj vlastní život, ne ten, který ode mě čekali ostatní

• kéž bych nebyl tolik pracoval

• kéž bych si dovolil vyjádřit své pocity

• kéž bych si udržel přátelství

• kéž bych si dovolil být šťastnější

Přečtěte si ten seznam ještě jednou. A všimněte si, co na něm není.

Není tam Machu Picchu. Není tam severní pól, seskok, ani chata. Nikdo z těch lidí neležel a nelitoval, že nestihl odškrtnout položku. Litovali toho, jak žili. Ne toho, co nestihli.

Naše seznamy jsou o zážitcích a materiálních cílech. Naše lítosti jsou o způsobu a kvalitě bytí. To jsou dvě různé kategorie a my si to pleteme celý život.

Neznamená to, že bucket list zahodíme. Znamená to, že si ke každé položce dopíšeme, co si od ní vlastně slibujeme. Svobodu? Odvahu? Blízkost? Klid? Zábavu? A pak přijde ta nepříjemná otázka: musím kvůli tomu opravdu letět na druhý konec světa? Nebo to můžu mít i tento týden, tady, s lidmi kolem sebe?

Randy Pausch, který svou poslední přednášku pronesl s vědomím, že mu zbývá pár měsíců, to řekl asi nejjasněji: náš odkaz nespočívá v tom, co po sobě zanecháme, ale v tom, jak žijeme dnes, teď a tady.

Délku života neovlivníme. Jeho hloubku ano.

🔥 Výzva na tento týden

Napište si položky ze svého bucket listu, ať nejsou jen v hlavě. Ke každé připište jednou větou, co od ní čekáte — jaký pocit nebo jakou zkušenost.

A pak si ke každé odpovědi napište, kdy jste to naposledy zažili. Pokud je odpověď „nedávno“, možná ta položka na seznamu ani být nemusí. Pokud je odpověď „nikdy“, čekat na ni deset let by byla škoda, tak se zamyslete nad tím, zda byste se toho, co očekáváte, mohli dočkat jinak.

PS: Existuje rituál, který přesně tuhle otázku klade naplno a bez úniku. Jmenuje se Vision Quest.