Zní to skvěle… nebo strašidelně?

Záleží na tom, kolik sil už jsi ze sebe vydal a kde ve svém životě se zrovna nacházíš. Dovol mi jednu úvahu:

Někdy máme pocit, že sílu musíme probouzet silou – jako ve filmech, kde vojsko před bitvou potřebuje motivační křik. Nebo na vojenském přijímači, v posilovně apod.

Nabízím jiný úhel pohledu: Skutečná síla je klidná.

Nehádá se. Nebojuje. Nesnaží se vyhrát. Prostě je – připravená, tichá, nezlomná.
Jako horská řeka, která klokotá pořád. Ne jako suché koryto, které poslouží jen pro jarní záplavu z roztávajícího sněhu.

Nejsem si jistý, jak to mají ženy, ale mnoho mužů svou opravdovou sílu přehluší vnitřním křikem o tom, co „by měli“. Vyhajpují se, nakopnou se kávou nebo panákem, mezichlapskou nebo veřejnou výzvou na sociálních sítích.

Ale skutečná síla to nepotřebuje. Jede jako perpetum mobile. Ne proto, že musí, ale protože už je silná dost.

Příklady?

Jasnost – když víme, co chceme, a nezdržujeme se zmatkem.

Konzistence – malé, pravidelné kroky místo velkých jednorázových gest.

Pozoruju to roky na lidech: ti, kdo rostou spíše jako olivovník než náletová bříza. Rostou zdánlivě pomalu, ale s pevným a krásným jádrem. Jejich tichá síla je slyšet v čase. A nikdy se nehroutí, její baterie se nevybíjí.

Jak to máš ty? Cvičíš radši pár cviků denně anebo se jednou za měsíc zničíš v posilovně?
Děláš malé kroky denně, nebo velkolepé výpady, po kterých jsi vyčerpaný a spíše zklamaný?

Výzva na tento týden

Sedni si na 5 minut v tichu. Bez hudby, telefonu, distrakcí.
Zeptej se:

„Jakou sílu v sobě cítím, když přestanu dělat hluk ve své hlavě a nemusím usilovat o potlesk a ovace?”

Piš bez cenzury.

Budu rád za sdílení 😉

Přeji příjemné kontakty se svou skutečnou silou.