Asi jako asi většina dětí a dospívajících jsem si myslel, že po škole už se učit nebudu. Leda tak na pilotní průkaz nebo další jazyk.

No… zkrátím to. Nepamatuju si den ve svém životě, kdy bych se neučil. Určitě takové byly, ale nevybavím si je. Je to furt něco. Hlad po poznání dokáže překonat jen bolehlav.

Občas si říkám, že se to do té hlavy už nemůže přece vejít: nový jazyk v duolingu, filozofické úvahy zprostředkované Brianem Jonesem, podcasty, webináře, online kurzy a audio/knihy až po lekce ze života a svým vlastním hlubokým přemýšlením o nich. Mužské kruhy. Rozhovory s partnerkou. Znovu sahám po kytaře. Furt něco.

A právě z podcastu Pavla Procházky mám v hlavě nového brouka: co budu potřebovat umět za pár let?

Poslední dobou si více než kdy předtím uvědomuju, že učení není jen příliv nových informací. Pokud nejsou užitečné, může to být i kontraproduktivní. Ale když jsou vhodně zvolené, má to další výhody:

• učíme se učit se
• trénujeme mozek novými způsoby, neuroplasticita funguje až do smrti
• dozvíme se, co se do školních osnov nevešlo
• aktualizujeme se
• přínáší to nadhled, ten přináší klid
• je to čistá radost

Tolik bych si přál, aby to zažili všichni ti, kteří před studiem utíkají. Nebo se učí, jen když musí. Nebo si neuvědomují své učení.

🔥 Výzva na tento týden 🔥

Zamyslete se nad tím, co se učíte nového. Týdně, denně. A uznejte se za to. Je to dobré!

(Pokud nic nenajdete,) co byste se chtěli naučit? Jaká činnost, dovednost nebo jaké téma vás zajímá a nemáte na to čas?

A jak byste mohli do svého dne vkrást chvíli na učení se?

Pak si tento článek projděte znovu. Vidíte v něm, co všechno vám to bude dávat, když si na to chvilku denně vyhradíte?

Posdílejte vaše studijní sny. Třeba se tím budeme inspirovat navzájem! Nebo si aspoň popřejeme hodně zdaru, vůle a radosti 🤩

PS: Občas jsem potkal někoho, u koho jsem instinktivně cítil, že chci být v něčem jako on. Například Robert Neruda – briskní a pohodový borec, se kterým jsem díky sametové revoluci strávil jeden rok ve stejné třídě. Zatímco já se trápil u Depeche Mode, on už znal Pink Floydy a já vycítil, že mi něco důležitého uniká. Motivovalo mě to k vysoukání se z mé hudební bubliny ven.

Nebo třídní na SŠ pan profesor Zdeněk Sára, který měl krásný nadhled nad životem a uměl to v potřebných chvílích předat. To on mi ukázal, jak vypadá nadhled v praxi a dodnes na něho vzpomínám s vděčností.

PPS: Když jsem žil v Norsku a koupil si tam ukulele, na které jsem nemohl hrát v práci, učil jsem se hmatník na dřevěné desce, na kterou jsem ho namaloval, popsal tóny a místo strun natáhl brzdová lanka z kola. Krátké pauzy = kafe a hmatník. Ne že bych to někam dotáhl, ale rád na to vzpomínám a to je taky dobrý výsledek 😊