Většina z nás měří svůj den výsledky. Dokončené úkoly, splněný plán, odfajfkovaný seznam. Jsme zvyklí ptát se: Co jsem dnes udělal?

Ale existuje důležitější otázka:

Čím jsem se dnes stal?

Každý den si totiž nevybíráme jen činnosti, které pak děláme. Vybíráme si také naše reakce na situace (včetně těch nejtěžších), způsoby, jak zacházíme s lidmi kolem nás atpod. Vytváříme si tím návyky v myšlení a v reakcích. A tyto malé každodenní volby nás pomalu, neviditelně formují.

Aristoteles to věděl už před dvěma a půl tisíci lety. Říkal, že spravedlivými se nestaneme tím, že o spravedlnosti přemýšlíme, ale tím, že spravedlivě jednáme. Znovu a znovu. Až se to stane tím, kdo jsme.

Sám jsem si tohle uvědomil v momentě, kdy jsem sledoval, jak reaguji na drobné každodenní frustrace. Došlo mi, že čím víc jich je, tím více se propadám do zajeté koleje svých reakcí a ta je čím dál viditelnější a mně se vůbec nelíbí. Uvědomil jsem si tu trajektorii vývoje do budoucna…

Když se něco často opakuje, je velmi efektivní to upravit; změna se dostaví relativně rychle. Tak jsem zařadil každodenní úvahu: stávám se člověkem, kterým chci být? A odpověď není vždy příjemná. Někdy si uvědomím, že jsem moc brblal na okolnosti, ale já přeci nechci být bručoun.

Nestačí dělat věci správně. Měli bychom dělat správné věci. Je důležité, kým se skrze ně stáváme. Člověk, který cvičí, se nestává jen fit — stává se někým, kdo má řád a dispciplínu, umí překonávat fyzické nepohodlí, dovede si něco odříct. Člověk, který se v duchu zastavuje a děkuje, se nestává jen občas vděčným — vděčnost se stává jeho povahou. A platí to i obráceně.

Výsledky přijdou a odejdou. To, čím se stáváme, zůstává.

Výzva na tento týden 🔥

Večer před spaním si položte jednu otázku: “Jakým člověkem jsem se dnes stával? Je to člověk, kterým chci být?” Zapište si odpověď. Jen pár vět. A po týdnu si zápisky přečtěte.

Nechť jste radostní sochaři vašich osobností 🙂