Čekáte na ideální moment, abyste mohli začít?

Já to tak míval. Prostě jsem “musel” mít jistotu, že mám všechno po ruce, že mám všechny informace, jasno a dokonalý plán. Což jsem skoro nikdy neměl a to mě paralyzovalo.

Jednou mi kamarád a kolega v jedné osobě napsal:

Peťo, tvůj problém je, že se snažíš být na všechno předpřipravený.

Psal se rok asi 2010 a to slovo, které je dnes nadužívané, jsem viděl poprvé v životě. V tu chvíli mi to začalo docházet. Totiž to, že význam mé verze připravenosti má úplně jiný význam a jen touto potřebou ztrácím. Že nemá smysl čekat:

• na víc zkušeností

• na lepší podmínky

• na jistotu, že výsledek bude dokonalý

• na svolení shůry

• až si budu věřit

…a mnoho dalších “záruk” toho, že to bude velkolepá show a já budu za frajera.

Ve skutečnosti to nebyla moje poctivost v přípravě. Byl to můj strach, že selžu a bude to bolet.

Časem mi došlo, že se tím také připravuju o spontaneitu. O trénink odvahy. I o svou mužskou sílu.

Beztak se věci pak vyvíjí, plány se musí upravovat, objeví se nové informace a vykreslí se bílá místa, která jsem neviděl. Tak praví zkušenost, i různí, zkušení lidé, kteří něco velkého nebo těžkého dokázali a mluví o tom v knihách a podcastech.

Bez brýlí iluze to vypadá asi takto:

Nikdo nezačíná nový projekt s absolutní jistotou. Nikdo nemění směr s pocitem „už všechno vím“. Frajeřina se děje už tehdy, když děláme krok ještě před tím, než si myslíme, že jsme dokonale připravení.

Čekání vytváří iluzi bezpečí, kdežto akce vytváří skutečnou zkušenost. A zkušenost buduje sebevědomí a sebedůvěru.

Pokud přešlapujete na místě, možná nepotřebujete víc času, ale odvahu udělat první krok, jakkoliv nedokonalý. První krok, bez ohledu na jeho velikost, ale pokud možno správným směrem.

🔥 Výzva na tento týden 🔥

Vyberte jednu věc, na kterou „ještě nejste připraveni“.

A udělejte v ní první malý krok. Ještě dnes. Nebo si ho ještě dnes naplánujte (tedy to má i termín!).

Užívejte si to vzrušení, které vám to přinese!