[Pondělní inspirace #16]
Zranitelnost – naše síla

Petr Hadač, kouč a konzultant osobního rozvoje, Pondělí motivace, osobní rozvoj

Napsal Petr Hadač

Pozorovatel lidských příběhů a osudů. Kouč, mentor a lektor osobního rozvoje, který se učí nejen z kurzů a knih, ale také svého života.

inspirace

Říká se, že ve zranitelnosti je síla. Jasně, zní to hezky… ale kdo tomu skutečně rozumí?
Možná jsme si celý život mysleli, že „síla“ znamená mít věci anebo lidi pod kontrolou. Navenek nepustit ani chlup, uvnitř všechno držet, zvládat, nepřiznávat přešlapy ani pochyby. Jenže tenhle typ „kontroly“ stojí hromadu energie.
 
A také je to známka strachu a naší reakce na něj. Strachu z toho, že nám bude ublíženo, když něco nezvládneme – neovládneme – a „onoseto“ „samoseto“ pokazí, zvrtne.
A paradox je, že čím víc se snažíme všechno řídit, tím větší chaos máme uvnitř. Micro-management. Zleva doprava. Oči těkají, stejně tak poroznost. Honička.
A stojí hodně sil. Kde kdo se na tom utaví. Nebo „vyhoří“.
A tak jsem kdysi začal přijímat svou zranitelnost. Že zkrátka mohou v mém životě nastat chvíle, kdy mě někdo zkritizuje, něco mi vyčte, nebude spokojený. Ale pozor: neudělal jsem to proto, abych mohl svou práci a jiné záležitosti flákat. Udělal jsem to proto, abych:
  • nechodil proti proudu (přirozenosti) života. Chybujeme všichni, tak proč bych nemohl i já
  • přestal vynakládat obrovské úsilí na to, aby se mi nikdy nemohlo nic stát
  • a tím pádem to úsilí mohu investovat do snižování pravděpodobnosti, že něco nezvládnu. A ještě nějaká ta energie zbyde!
  • a v neposlední řadě: abych se vůbec do některých věcí odhodlal pustit!
To byly ty věci, ve kterých jsem se cítil nejvíce slabý. Dnes mi ukazují, jestli a kolik síly v sobě mám. Dřív by nemohly ukazovat nic, leda to, že jsem slabý, protože jsem kvůli svému vědomí vlastní zranitelnosti zařadil zpátečku.
Když si dovolíš být zranitelný, přestaneš plýtvat energií na udržování falešného obrazu o sobě samé/m. Přestaneš hlídat masky, zastírat slabiny, vytvářet odstup. Všechna tahle disciplína stojí spoustu sil, které pak chybí na to skutečně důležité — akci, kroky, odvahu, ale i blízkost.
Když se otevřeš, nezačneš být slabý. Začneš být pravdivý. A z té pravdivosti roste klid. Není co skrývat, maskovat, není potřeba nosit brnění. A díky tomuto klidu a přístupu, roste síla. Respektive, zůstává síla, kterou bychom jinak vynaložili na to, aby naše zranitelnost nebyla vidět.

Výzva na týden

Najdi jeden moment, ve kterém si dovolíš být o trochu opravdovější než obvykle.
Nepanikař, neanalyzuj — jen zkus nepředstírat, být sám/sama sebou a STÁT SI TAK ZA SEBOU.
Stačí centimetr. Zbytek přijde sám. Začne Tě to bavit.
Tak tentokrát přeji příjemnou zábavu 🙂

Také by se vám mohl líbit…