Přílišná kontrola v syndromu hodného kluka
Někteří muži trpící syndromem hodného chlapce si často myslí, že když budou mistrovsky zodpovědní a mít vše pod kontrolou, zajistí jim to mimo jiné i jistotu v partnerských vztazích. Odpovídají na každé přání partnerky, všechno zodpovědně zajišťují, vytváří si na to systémy plánování a notifikací. Aby na nikdy na nic nezapomněli. Aby vždycky všechno na jistotu vyšlo. Aby celý ten praktický život hladce plynul a nezaseknul se.
Zkrátka, perfekcionismus nevede k cíli
(Znám to z vlastního života 😉 Býval jsem perfekcionista…)
Ale pak se jim může stát, že zapomenou na něco jiného: na svou spontaneitu, na dobrodružství nejistého, na důvěru v život, který nás dokáže podržet i ve chvílích, kdy nemáme všechno pod kontrolou. Zapomenou na svou dravost a hravost. A na svou schopnost postarat se ve chvílích, kdy něco selže – plánování, notifikace, domluvy, objednávky, rezervace, zajištění různých věcí, zklame počasí…
A tak se jim může stát, že jim žena odejde za mužem dravým, spontánním, zábavným, vzrušujícím, který se s věcmi tolik nemazlí, nepáře, neláme si tolik hlavu. Za mužem emocionálně barevným. (Naštěstí tuto zkušenost nemám, ale potkal jsem mnohé takové muže.)
Možná ten sok není tak “zodpovědný”, jako nás to učili v dětství a dospívání. Možná je jinak zodpovědný: dokáže rychle odpovědět na cokoliv, co mu život přináší, bez ohledu na to, jestli je to příjemné nebo nepříjemné. A to je schopnost, která bývá perfekcionistům cizí, protože na to nemají vycvičené svaly živelnosti, živočišnosti a čas. Perfektní předpříprava, pak perfektní příprava, násobná kontrola před akcí – to živoucího muže zdržuje, pouští mu žilou a otupuje ho to. Možná naráží jinde, třeba na úřadech, v systémech, nesnaží se porozumět věcem do hloubky, ale zato dává na svou intuici.
Falešná jistota
Příliš hodní hoši kdysi uvěřili, že dokonalá zodpovědnost, která jim kvůli perfekcionismu nedá spát, jim zajistí jistotu, že to žena ocení a bude jí to stačit. Kontrolu nad vztahem. Zralý muž nepotřebuje vztah kontrolovat. A spí mnohem líp.
Možná toto mé zamyšlení působí jako porovnávání manažera a barbara. Mým cílem je dát do kontrastu dva výrazné rozdíly, pro někoho možná až extrémy. Protipóly jakési škály.
Kde se na škále mezi těmito dvěma body nalézáte vy?
