Syndrom hodného kluka v bodech

• Paradigma hodného kluka začíná v dětství, výjimečně až v pubertě, ale i tak se pod to podepisuje to, jakým způsobem jsme prožili dětství.
• Každý člověk potřebuje ke štěstí pocit bezpečí. Pokud ho nemáme, děláme vše pro to, abychom si ho zajistili.
• Strach je velmi mocná emoce, velmi silný, evolučně rozvinutý nástroj k tomu, abychom přežili. V dnešní době máme více strachů než měl pračlověk, ale mechanismus je bohužel stejný, protože náš mozek nerozlišuje, jestli nám při strachu jde o život nebo ne.
• Syndrom hodného kluka je strategie přežití, jejíž rozvinutí je podmíněno právě různými strachy o vlastní existenci. Proto je tak silný, integrovaný v nás a není snadné ho z evolučně vyvinutého a propracovaného systému izolovat a vyjmout. Nicméně, toto není ani cílem. Cílem je rozpoznávat tento syndrom a začít ho ovládat. Využít ho pro uvidění kontrastu mezi ním a spokojenějším životem.
• Je to strategie neupřímná. Je to něco za něco. Já pro tebe něco udělám a ty mi dodáš pocit bezpečí, který mi tolik chybí. A když mi to nedodáš, dle mého vnitřního citu pro spravedlnost tě odsoudím, dříve či později.

V čem je tedy problém být hodným klukem?

Hodný kluk se obětuje, rozdává se. Neumí říct NE a neumí si nastavovat hranice. Což jde zpravidla na dluh vůči jeho vlastnímu životu – času, energie, rodině, koníčkům, zdraví, stabilitě, potřebám různého charakteru… A když už je chce naplňovat, je pro něj natolik těžké říct narovinu, co potřebuje (ze strachu, že bude zpochybněn), že chodí okolo horké kaše, taktizuje a snaží se druhé lidi do naplnění svých potřeb pokud možno nenápadně (bezbolestně) vmanipulovat.

Hodný kluk páchá dobro. Všechno chce napravovat. Dává nevyžádané rady a pomáhá i tam, kde ho o to nikdo neprosí. Tím se nad ostatní povyšuje.

Hodný kluk, ze strachu z ponížení své hodnoty, se snaží mít všechno a všechny pod kontrolou v domnění, že je to záruka klidu. (Podobnost s výchovnými metodami není náhodná.)

Hodný kluk usiluje o uznání druhých, protože sám sebe má potíž uznat. Chová se tak, aby z toho nakonec vypadlo uznání pro něj. Nezjištnost je velmi obtížná, protože nepřináší kýžený výstup.

Hodný kluk nežije autenticky, protože to vyžaduje schopnost uznat chybu či slabinu, nepříjemné emoce, otevírat a procházet konflikty. Tohle všechno tají.

Hodný kluk je pasivně agresivní. Své negativní emoce, kterými se jeho frustrující život hojně hemží, vyjadřuje způsoby, které přímo na tyto emoce neukazují. Jsou to různé formy sabotáže a bojkotu, naschválů, “zapomínání”, “omylů”, výmluv.

Hodný kluk je pod vysokým tlakem. To ho vede k různým návykovým aktivitám. Navíc ho to vyčerpává. Občas vybuchne nebo se zhroutí, typicky po požití alkoholu nebo dosáhnutí významného úspěchu.

Hodný kluk je natolik zaměstnaný strategií přežití, že nemá kapacitu na to, aby využíval své dary a talenty na maximum. Tím ochuzuje společnost o to, co by jí mohl doopravdy dát.

Čili hodný kluk, byť často nevědomě, usiluje o to, aby byl pro druhé nepostradatelný, aby na něm byli závislí, aby ho obdivovali a báli se, že přijdou o jeho přízeň či přítomnost v jejich životech. Dělá si ze svých služeb byznys. Očekává návratnost investice své pozornosti. Nezjištnost mu dlouho nevydrží. Sebenaplnění je cosi nepředstavitelného.