Zkuste si vybavit den, kdy jste od rána do večera “jeli” — e-maily, telefonáty, vyzvedávání dětí, nákup, tabulky, faktury, nářadí v ruce, spolykané kilometry a hypnotizování aut před vámi.

Večer padnete do postele a najednou vás napadne otázka: A jak se vlastně dneska cítím?

Nebo: A kdo já vlastně jsem?

Či dokonce: A co já vlastně chci? (pozor, tuto otázku vám může položit i vaše drahá polovička)

Nevíte? Celý den jste byli tak zaměření na úkoly, že to, co chcete, je odbavit další úkoly, aby ten to-do list zhubl na kost a kůži. Pokud tedy nejste workoholik… V obou takových případech je váš fokus natolik fixovaný na úkoly, že jste sami sebe ztratili z dohledu.

Důvěrně znám obě verze. Býval jsem workoholik, který svou vlastní hodnotu spatřoval ve svých výsledcích. Moje případná nespokojenost s tím, co jsem za ten den dokončil, se rovnala nespokojenosti se sebou samým. Příchod dítěte ve mě zapnul nový druh odpovědnosti a já si nedávno uvědomil, že se soustředím už jen na starosti, úkoly a jak to vše správně poskládat a odfajfkovat. Intuitivně, respektive pod jakýmsi vnitřním tlakem, jsem si vytvořil vlastní ranní meditaci na sebeuvědomění a nadhled. A i přes den se sebe ptám: kdo jsem já, uprostřed toho neustálého „co dalšího musím stihnout a zvládnout“?

Sebevědomí neznamená “věřit si”, od toho je sebedůvěra. Je to doslova sebe-uvědomění — vědomí toho, kdo jsem, co potřebuju, jaký je můj hodnotový systém, co se ve mně děje. A tenhle vnitřní kompas jde vypnout velmi jednoduše: stačí naplnit den úkoly natolik, že na sebe nezbude ani chvilka pozornosti.

To je přesně past, do které padají “hodní kluci“ nebo workoholici — čím víc plní, tím míň si všímají sami sebe. Fokus na úkol není špatný, avšak když je naším jediným, sami sebe si přestaneme všímat.

🔥 Výzva na tento týden

Pokud se vás toto zamyšlení dotklo (a tedy se vás dotýká), třikrát denně (ráno po probuzení, v poledne, večer aspoň půlhodinu před unutím) se na 30 vteřin zastavte a zeptejte se: Co teď cítím? Co potřebuji? Ne abyste to řešili — jen abyste to zaregistrovali. Sebevědomí začíná sebe-všimnutím.

PS: Až při psaní tohoto textu mi došlo, že toto nenápadné téma je i součástí mé práce s lidmi. Ať už koučuju, konzultuju, školím Sebeřízení, facilituju kruhy v Brně nebo na moři, provádím lidi Vision Questem nebo pomáhám mužům dostat se ven z „hodnoklukovství“, sebereflexe a sebe-vědomí je jeden ze základních stavebních kamenů.