[Pondělní inspirace #4]
Mít svůj vlastní směr

Petr Hadač, kouč a konzultant osobního rozvoje, Pondělí motivace

Napsal Petr Hadač

Pozorovatel lidských příběhů a osudů. Kouč, mentor a lektor osobního rozvoje, který se učí nejen z kurzů a knih, ale také svého života.

inspirace | syndrom hodného kluka

Vcelku jednoduché je přijmout tezi, že smysl lodě je někam doplout. Bylo by skvělé umět toto říct o sobě a usilovat o to. Proč?

Někam = tedy na jiné místo, než je domovský přístav. Lodě se nevyrábí proto, aby pak zůstaly v docích a marinách. Poslání lodí je plutí. A my lidé?
Někam = mít svůj cíl, růst, nezůstávat „zaprděný“ ve své komfortní zóně a otupujícím stereotypu. Nesnažit se to přežít a prodoufat. Poslání lidí je žití.
Doplout = tedy nenechat se pasivně unášet větrem a vláčet mořskými proudy. Plavba je řízená, čili kontrolovaná činnost. Příliš mnoho lidí to ale neumí. Ani nás to nenapadá. Možná bychom jen potřebovali slyšet, že:
Doplout = naplňovat svůj potenciál, krok za krokem, pokrok za pokrokem, metu za metou, chyba za chybou, úspěch za úspěchem. Vědomě si jít za svým, žít svůj život, jít svou Cestu, dívat se před sebe a vidět – byť jen jeden jediný krok.

Pokud přesně nevíme, kam plujeme, někdo jiný nám to určí za nás. Pokud jsme lodě bez cíle, něco jiného nám udá směr. Šéf/ka. Partner/ka. Přátelé. Systém. Vlivy na sociálních sítích. To je povaha života. Dokud jednoho dne neskončí.

Jenže nikdo vně nás neví nic o tom, co je naše životní cesta, náš potenciál. Cizí cíle mohou být důvěryhodné, bezpečné, pohodlné…

Smysl života ale není o efektivitě a už vůbec ne o chození s davem. Je o naší autenticitě. O realizaci našeho vlastníhé poslání, uplatňování svých darů a silných stránek. O věcech, které ten smysl přináší, ne jen slibují.
Tvůj tah na branku začíná ve chvíli, kdy si dovolíš zastavit a zeptat se: „Co je to  moje? Čeho chci dosahovat, abych cítil/a, že naplňuju svůj život?“
Výzva:
Napiš si jednu jedinou větu, která by mohla znít jako Tvá vize, která Ti bude dělat radost. Bude vypadat nebo znít lákavě, bude z ní cítit smysl.
Nemusí být dokonalá, hlavně nějak začít. Třeba:
„Chci žít život, který…“

I takhle může vypadat začátek probouzení vnitřního kompasu a zvedání motivace.

Pokračování ve všech příštích Pondělních motivacích 🙂

Přeji nový “aha” moment!

Také by se vám mohl líbit…

[Pondělní inspirace #6]Proč hranice přináší klid

[Pondělní inspirace #6]
Proč hranice přináší klid

Spousta lidí si myslí, že když nastaví hranice, budou působit neochotně nebo tvrdě. Ve skutečnosti je to naopak. Hranice totiž nejsou zdi. Jsou to jasné cesty, kudy k Tobě druzí mohou a kudy ne. A díky nim víš:…

[Pondělní inspirace #5]O strachu ze selhání

[Pondělní inspirace #5]
O strachu ze selhání

Strach ze selhání – ten známe všichni bolestně dobře. Jednak nás k tomu vede evoluce – jedna chyba může ukončit život. Ale v moderní době je to hlavně kulturní selhání, které nám vtloukali do hlavy v dětství. Jejich vlastní strach ze…

[Pondělní inspirace #3]Milý, až to bolí

[Pondělní inspirace #3]
Milý, až to bolí

Jemně řečená věta, kterou slýchávám v peprnných verzích: “Jsem unavenej z toho, že jsem pořád milej.” Lidé Tě mají rádi. Usmíváš se na ně, i ve chvílích, kdy bys nejradši řekl…