“Jsem unavenej z toho, že jsem pořád milej.”
Být „hodný chlap“ býval cíl. Dávalo to smysl a logicky to dává smysl stále.
Jenže ta logika je postavená na špatných základech. Jakýsi vnitřní pocit naproti tomu říká, že hodný chlap bývá často… prázdný chlap.
Silné? Možná. Ale svou logiku to má:
- Čím víc času věnuješ druhým, tím míň ho zbývá na Tebe.
- Na hygienu, jídlo nebo spánek to možná ještě vyjde…
- Ale co Tvé osobní pokroky, výsledky, cíle?
- A Tvůj rozvoj? Co nové zkušenosti, inspirace, radost z objevování?
Uvnitř ale začínáš chřadnout. A když jedeš na dluh, začneš být sarkastický, výbušný nebo unavený tak moc, že v tomto rozpoložení viníš ze svých pocitů druhé.Ale víš co? Možná ta únava není problém a má svůj smysl:
Možná je to volání po změně.
Úkol na tento týden
Zeptej se sám sebe:
„Komu nebo čemu teď dávám svou energii (či jiné zdroje) jen proto, abych nezklamal?“
A pak si napiš:
Co za tím „ano“ vlastně je? Přináší klid, radost, příval energie, těšení se? Nebo napětí, únavu a strach z dalšího „musím“, z dalších následků? Co to doopravdy je?