„To musí být, za každou cenu.“ – Tohle říkáme častěji, než je zdrávo.
Ale málokdy si opravdu přiznáme, co ta cena je.

Co tím vlastně myslíme?

a) že jsme ochotní makat naplno?
b) že když to nezvládneme, zhroutí se svět, naše identita nebo ego?
c) nebo že klidně obětujeme vztahy, zdraví a/nebo sami sebe, jen abychom „dokončili, co jsme začali“?

Já osobně věci nedělám za každou cenu.
I u těch nejdůležitějších — když se nedaří — dřív nebo později dojdu do bodu, kdy už přestanu přihazovat energii na plamennou hromadu, která jen tiše polyká další a další dřevo.

V tu chvíli si často pomyslím:
„Jsem měkkej? Málo ambiciózní? Málo chlap?“

No… nemyslím si. Protože pak přijde to tiché, nekřičící, ale velmi jasné uvědomění:

1. Ta cena by byla příliš vysoká.
2. A já mám taky svou cenu.

A je to v pořádku, když ji zaplatit nechci.

Někdy si prostě vymyslíme cíl, který vypadal skvěle v představách nebo na papíře.
Jenže po cestě se začne komplikovat, lámat, drolit, někdy dokonce úplně přestane dávat smysl, ale my pořád držíme kurz jen proto, že už jsme přece začali.

Ne všechno, co začneme, má být dokončeno. A ne všechno dokončené je výhrou.

Občas je největší moudrost v tom, že zastavíš a řekneš si:
„Tohle sousto je větší než já a už nechci přihazovat dál a stát se gamblerem vlastního života.“

To není slabost.
To je síla.
Tvoje síla. Síla rozhodnutí i úspora další síly.

Výzva na tento týden

Vyber si jednu věc, kterou v poslední době držíš jen ze setrvačnosti —
a zeptej se upřímně: „Jaká je skutečná cena?“

A pak udělej jedno z těchto dvou:

* pokud je cena přijatelná → zavaž se pokračovat naplno, vědomě a srdcem

* pokud je cena příliš vysoká → dovol si přestat, změnit kurz nebo dát si pauzu

Ne proto, že bys nebyl dost dobrý…
ale protože i Ty máš svou cenu.

Petr Hadač

PS: Na moři lze toto zažívat poměrně často. Změna počasí přinese změnu plánů a to je důkaz kapitánovy odpovědnosti za bezpečnost posádky a lodě.