• Nevydržím.
• Zase to vzdám.
• U první gramatiky skončím.

A pak se naše proroctví naplní.

Problém není v tom, že bychom byli slabí. Problém je, že přeceňujeme vůli a tím pádem nadhodnocujeme i naše očekávání od sebe samých.

Proč?

Vůle je jako sval. Je skvělá na krátký výkon:

• vstát z postele
• vyřídit nepříjemný hovor
• odolat prvnímu pokušení

Ale sval nemůžeme držet zatnutý celý den. Unaví se. Chytne křeč. Donutí nás, abychom ho povolili, nebo to nakonec udělá sám.

Dlouhodobou změnu neudržíme jen silou vůle. Není moudré jenom tlačit a tlačit, protože tlak vyvolává protitlak. Tomu sice můžeme odolávat jako nezvanému hostu, ale pak to není žádná bůhvíjaká párty, že…

Potřebujeme něco chytřejšího a jedna z těch chytrých věcí je naše vlastní pozornost.
Čemu věnujeme pozornost, teče tam naše energie a roste to. Čím se obklopujeme – a tím pádem i tomu dáváme nějakou pozornost – to se stává naším standardem. Třeba:

• Co mě na té mé cestě baví?
• Na co se těším?
• Co mi bere energii?
• Co mě nenápadně vrací o krok zpět?
• Co je můj další krok?

Ty nejlepší změny mívají dlouhý čas dojezdu. Proto síla vůle nestační a ani by z podstaty věci stačit neměla. Bez kvalitní, součinné pozornosti se neobejde.

🔥 Výzva týdne 🔥

Každý den si všímejte, čemu dáváte nejvíc pozornosti.

Večer si odpovězte:
Posunulo mě to blíž k cíli?
Nebo mě to jen zaměstnalo?
Nebo jsem tím sám sebe sabotoval?

Možná zjistíte, že nepotřebujete víc vůle, ale jen lépe směřovat svou pozornost. Je to jako držet správný kurz. Když přestaneme sledovat kompas, můžeme do toho ukázkově šlapat, pádlovat nebo držet knipl a sledovat počasí, ale do cíle se nedostneme.

Takže pozornost, skvělá kamarádka vůle 🙂

Přeji vám kýžený směr.