Často čekáme, až se budeme cítit motivovaní:

• Až přijde chuť.
• Až si to „sedne“.
• Až budeme mít čas a energii.

Dokonce mnozí očekáváme, že nás bude motivovat někdo jiný – šéf, trenér, stát nebo mobilní aplikace.

Prostě se nám do toho nechce a je lepší si to rovnou přiznat. Motivace v takových případech nepřichází první. Přichází až po akci, po nějakém pohybu vpřed.

Když čekáme na motivaci jako na Godota, nic se neděje a nic se nestane. Donutí nás až termín, strach z průšvihu při jeho nedodržení, z představy toho trapasu, že se obnaží naše neschopnost to zvládnout. Zkrátka nějaká bolest.

Když uděláme malý krok, začne se něco měnit. Možná ne hned navenek, ale uvnitř ano. Myšlenky se srovnají. Energie se rozproudí. Směr se začne rýsovat. Dostaneme se do jiného režimu a nálady. Doslova se přeladíme na danou činnost.

Motivace je důvod, proč něco děláme. Potřebujeme vědět, „proč“ to děláme a naplnit to.

Možná proto tolik věcí zůstává jen v hlavě. Ne proto, že bychom byli líní. Ale proto, že čekáme na jakýsi pohon, jako surfař na vlnu. Přitom čekáme na pocit, který obvyklle přijde až poté, co něco uděláme.

🔥 Výzva týdne 🔥

Vyberte si jednu drobnou věc, kterou už nějakou dobu odkládáte.
Nečekejte, až se vám bude chtít, až se vám to bude hodit, až vám to nebude vadit.
Udělejte ji dřív, než o ní začnete znovu přemýšlet. Důvod pro odklad vymyslíte, o tom není pochyb. Neztrácejte tím čas.

Nadšení k vám možná nepřijde hned, možná ani během procesu. Ale ten pohyb vpřed často stačí k tomu, abyste udělali to, pro co jste do té doby čekali na motivaci. A věřím, že ten dobrý pocit nakonec přijde, protože budete mít hotovo.

Poplácejte se pak po rameni. Je za co!